O půlnoci.

To udeřila duchů hodina...

„Rci, živý, zdali v náruč boháčovu

již klesla v plesu lidstva chudina?“

Ne, mrtvý, ona hyne dál a znovu!

To udeřila duchů hodina...

„Děl tenkráte jsem pravdu, umíraje,

že lidstvo bude jedna rodina?“

Ne, zvolna v srdcích soucit v skutek zraje!

To udeřila duchů hodina...

„Tož všecky zvěsty nadšení a lásky

jen byly klam a prázdná vidina?“

To v karnevalu světa němé masky!

To udeřila duchů hodina...

Kdy bol a bída zde již nemá místa,

tak klidnou můž’ být nebes hladina?

„Ne, velkého cos tam se lidstvu chystá!“