O růže, ohnivé růže!

Než se ti ptáci dají na cestu,

ať pospíší, kdo může,

do svého domu uvést nevěstu –

ó růže, ohnivé růže!

Ty nenecháte jen tak v záhonech

přec uvadnout a mříti,

těch místo pravé dívčích na ňadrech,

když poprv lásku cítí.

Tam jejich úkol dýchat a se chvět,

být šperkem a být clonou,

již neshrne ni rozpustilý ret

svou znaven poutí vonnou.

Tam jejich úkol vypít studu nach,

když srdce k srdci lne úže,

pak umřít nejsladších těch na márách –

Ó růže, ohnivé růže!