O SAMOTĚ.

O samotě sedím

v pozdní noční chvíli,

myšlénky mé bludné

venku s větrem pílí,

chtěl bych zpívat píseň,

jak ji vítr kvílí.

Píseň bez nápěvu

a žádnými slovy;

jak ji vítr duje

v opuštěné krovy

a s poselstvím odtud

letí na hřbitovy.

Jako v noční chvíli

Meluzína duje,

u mrtvého syna

matka ponocuje

a jeho děťátku

„nynej“ pozpěvuje.