O SKLEPNÍKU A JEHO MILÉ

Ta, která ssála, upír vyssátý,

Smrť, pohřbívat šla k slunce západu.

Přihlouplý sklepník, ve frak upjatý,

s dámičkou přibyl v smutků zahradu.

Na milencovy před tím útraty

do rána krásná kvetla nálada.

Pak řekla: že je hlupec proklatý. –

Že naposled s ním spí. – A nerada. –

To bouří vztek... Když ne, tak navždy spát.

A naposled... Leč ještě milovat.

Až ničí nebude, když jeho není.

Toho se nenadála, s kým a jak,

a že tak brzy hloupě zavře zrak.

Tak bez pomsty. – Tak bez opovržení. –