O štědrý večer.

Na stromek, v jizbu jenž přines’ dech lesů

a v města hluky tichých samot snění,

zas věším pestré cetky v zamyšlení

jsa napřed šťasten v dětí hlučném plesu.

Při každé tretě, k haluzím již nesu,

zřím, otec, dětských zraků zajiskření

a básník slyším tiché ptačí pění

a cítím duši lesa stoupat z vřesu.

Zdroj šumí, sosna skřípne větrů tahem

a vidím honbu motýlů, much, ptáků

nad diviznami, jež zřím zlatem kvésti.

A myslím: V každou hračku v snění blahém

jak zaklít věčný azur bez oblaků

a přičarovat dětem svým kus štěstí!