O štěstí, štěstí! balsam to,

O štěstí, štěstí! balsam to,

jejž Bůh v svém slitování

dal nebohému poutníku,

jejž břímě těla sklání.

O štěstí, štěstí! zlý to jed,

jenž pokrok ducha staví

a jeho jaré myšlenky,

svěžesti, síly zbaví.

Duch dějin, pravdy hlasatel,

nás proto zkázou vleče

a místo kytic lahodných

nám v ruce tiskne meče.

Duch dějin v velké lásce své

nad námi rozlil hoře

tak strašlivé, tak plné sil,

jak pobouřené moře.