O Suchodvorských zemanech.

Suchodvorští zemané

pravili kdys ke mně:

„Máme hojnost vzácných vín,

skrytých v sklepů temně;

přijdi večer, dudy sprav,

veselí se chystá,

dudami nás při něm bav,

ale dozajista!“

Šel jsem. Páni zemané

sedli kolem sudu...

„Nuže, páni, jakou as

dudati vám budu?“

„Povíme ti, poslouchej

pozorně a tiše,

a pak nalaď a pak hrej,

tu je džbán a číše!“

Zpívali mi s druhem druh,

já se chopil džbánu,

pil jsem – kuckal, nedudal

podle písně pánů...

„Holá, sprovoď hlahol náš,

obvesel nám duši!...“

„Ne, ten zpěv i nápoj váš

všecku chuť mi ruší.

Jaktěživ jsem neslyšel

v Čechách takých zvuků,

s takým vínem nevzal jsem

nikdy číše v ruku;

nenávidím, lidičky –

pryč z vašeho týna –

padělané písničky,

strojeného vína.

Lepší v Čechách dal nám Bůh,

však je dobře znáte,

ale cizí mrav a zvuk

vznešenějším máte;

pták, ne vy, je druhem mým,

jenž se k nebi nese,

s ním se písní potěším

u pramene v lese!“