O své lásce k poesii.

Jak cikáda na jilmu suché sněti,

tak v srdci lidstva tuchy, sny a snahy,

a na rtu píseň, manu rajské vláhy,

ve parnu žití nepřestanem pěti.

Dech růží, plání hvězd a úsměv dětí

jsou věčné. A nechť jak atletha nahý

v boj skutečnost jde, my nesejdem s dráhy,

u kolébek i hrobů budem pěti.

Až po nás přijde v šťastnější věk jiný

kdys větší básník, řekne aspoň světu:

Ti šťastni žili lásce jen a kráse!

Pak v kruhu věštců naše bledé stíny

skráň povztyčí pod tíží rajských květů,

a v hudbu hvězdných sfér pět budem zase!