O TAJI UMĚNÍ, jenž všems nám svat,

O TAJI UMĚNÍ, jenž všems nám svat,

tvůj znak je snivý, tichý, bílý páv,

tys divná mluva z nesmrtelna zpráv,

tlumená píseň hovorem je tvým,

tvou báje knihy knih a vzácný rým,

stesk obrazu, v němž navždy zkvetl hloh,

zakletý smutek v němý život soch,

tajemství skrytá hudbou do sonat,

ladění, nežli začnou housle hrát,

žel v zraku herce, jenž rozdává smích,

tváť závrať v kruzích tanců šílených,

tvé zapomnění ženy, která tká,

šer, v kterém kvete stařen pohádka,

v slz matek zamlčených básní čar,

tvůj milenek rtů zaniklých v láskách dar,

diskretnost, s níž jde k hrazdě akrobat,

tvá zbožnost, vše jež světí na obřad – – –

Já tebou taji krutý sešílil,

kéž s tebou umru, jak jsem s tebou žil,

tys krásy choť, jež královna všech vlád.