O takovém co mníš o člověku,

O takovém co mníš o člověku,

Jenžto, ač jsa žebrák mizerný,

Bývá zpupný předc a nádherný

A z úst pouští lání jako řeku?

Způsob to a mrav jest dnešních reků;

Co měl druhdy za čin za černý,

Klade za čest teď svět nevěrný;

Slepá vládne mátoha v tom věku.

O ty světe! Pořád-li zlým pychem

Budeš slávy hledať v skutku lichém,

Životem smrť klada vraha dmychem?

Jed se v tělo vkrádá v chodu tichém,

A to napřed znenáhla jen stoná,

Chropotem však věčným posléz skoná.