O těch nynějších mÓdách.

Pěj, Ó muso, se mnou v shodě

o té nejnovější mÓdě,

kteráž monstrésní co zjev

satyrikům pije krev!

Za všech dob, co odplavaly,

ženy lecos na se braly,

ale nejkrásněji, hleď,

vypadají přec jen teď!

Buď jen, světe, hezky tichý,

nepukej mi hnedky smíchy,

až ti začnu malovat

vše dle pravdy akorát!

Abych vzal to hezky s hůry,

začnu přímo od frisury,

kteráž nic jiného než:

nová babylonská věž!

Do jaké to výše hnáno,

co tam všecko nastrkáno –

v mnohé, bez vší legrace,

vězí celá matrace!

Na tom, nad hnízdem jak ptáče

třepetá se, lítá, skáče

přepodivný klobouček

nad svatým jak obrouček.

By to bylo „magnifikr“,

viz, hle, na nosíčku „cvikr“,

skrz nějž – (svět ať nešidí!)

dáma pranic nevidí!

Na krčku pak límec bílý

s černou páskou roztomilý,

s věrností jenž opičí

po mužských se rafičí.

Na to přijde zdoba ženy,

poprsí, ach, božské ceny –

o němž poví tobě víc

firma „Pick a Winternitz“.

Nejkrásnějším vynálezem

však, nechť nesem to či vezem,

krása nad vše veliká

nynější je tunika!

Z předu hladce tělo kryje,

trpíc řecké na linie,

za to koncentruje vzad

hlavní sílu všech svých vnad.

Pohlédněm též na botičky

s vysokými podpatníčky,

v nichžto chůze těžká sic,

za to ale pěkná – nic –

a jsme v spůsob takový

s celou mÓdou hotovi!

Není sic to mÓda blahá,

za to ale notně drahá,

jak vám řeknou manželé,

otcové a ctitelé.

Protož pozor na užitek

z moderních těch Barnabitek!

Běda tomu, kdo má syna! –

Chval každý duch Hospodina!