O tenkrát, kdy do rakve bili ti hřeby,

O tenkrát, kdy do rakve bili ti hřeby,

kdy v dlaň chabou vtisk jsem ti barvínek,

a na tvé vybledlé lebi

poslední zůstal polibek, tenkrát jsem řek:

Na shledanou v nebi!

Tenkráts mě ještě ovzduším svým svatým

kájela, nedala myšlénkám zlým,

ale tím polibkem posledním

Kainem jsem klatým.

O Hrůzo! já říkám si dnes:

Proč jsem ji nesved, nepájel rozkoší tělo?

O proklatý tvého odchodu den! Hrůza a Děs!

Marně chci přímo plout, zmítám se vztekle;

do úst mi vjelo:

Na shledanou v pekle!