O tichošlapech.

Zhlíd' městečko jsem s táhlou věží,

Jdi, řekl jsem si, viz, jak leží,

a všeho bedliv buď!

I kráčím k bráně v ranní době –

vnitř všecko mrtvo jako v hrobě.

Ó spáči, Bůh vás suď!

Leč nespali; mně pravil kdosi,

že kdo zde žijí, chodí bosi

neb v škorních napořád,

ne z bídy však neb z jakés nouze,

ne, vzorné tichošlapství pouze

že mít chce obce řád.

„Hluk,“ děli, „jest nám k pohoršení,

a věru, dobrým mravem není –

ať o své jest – se bít;

my z dávných příkladů to víme,

a proto leccos oželíme,

leč pokoj chceme mít.“ –

To město, Pane svrchovaný,

znal z pověstí jsem prostým hany,

leč drahně tomu let;

tu bylo života a ruchu!

Rek každý dům, až divno sluchu,

a všude um a vzlet.

Lid tenkráte dbal cti a řeči

a zbraně třímal v nebezpečí

a v mužný shluk' se roj,

by hradeb střeh' a řídil pušku

a hlavy těch bral na svou mušku,

kdo vnutili mu boj.

Jak změnili se lidé tito!

Z té duše bylo mi jich líto,

div, že jsem neplakal;

to měly býti děti reků,

jimž, zlob by zatarasil řeku,

Bůh ondy Žižku dal?

Ti bili se jak zjevy báje,

oř jejich veden z temna stáje,

jak křídla kdyby měl,

hrd vzpínal se a házel hřivou,

když na žoldáků chásku lstivou

druh s druhem dorážel.

A nepřítel když hnal se k městu,

jak hory zalehli mu cestu,

a k hradbám-li až leh',

hned jako bdělé úle včely

v zeď pevnou spojili se těly,

že val byl na valech!

Ať cizák z arkebuz a hadů

v ně metal smrt, ať snoval zradu,

přec každý v šiku stál,

a padl-li, pad' v příklad rodu,

vždyť pro svůj rod a pro svobodu

a pro vlast umíral.

Ach, jinak nyní vše, co kolem,

až ňadra chvějí se mi bolem;

kde dávný vzlet a vzdor?

kde je ten lid, jenž nedbal rány

a těly tarasíval brány

a průsmyky svých hor?

Ó Bože, hruď i hlas se třese;

hej, tichošlápci, probuďte se

a vzleťte duchem už;

či chcete čekat jako vždycky,

až nepřítel vám zákeřnický

v hruď náhle vrazí nůž?

K svých otcův odkazům se hlaste,

práv mečem cestu sobě razte

rek s rekem, s druhem druh,

ne bázlivá, leč srdce jará,

v nichž nadšení a láska hárá,

chce volnosti mít duch!