O TOBĚ NEVÍM – –

O tobě nevím, ale vím,

má milá, co nás spíná,

v svém srdci hlas tvůj uslyším

od moře, Labe, Rýna,

ba, kdybys byla ve hvězdách,

já v touze bych k nim ruce vztáh'

a ty bys na rty moje slétla,

jak rudá krůpěj vína.

Na tom, kde dlíme, nesejde,

láska je všude doma,

ta věrně v našich stopách jde,

všude nás líbá rtoma

a zpívá dnem a zpívá tmou

svou píseň sladkou, vášnivou

pro toho, kdo v ní může věřit,

a tomu, srdce kdo má.

Jen jedno vím: že stále bdíš

na stráži snů a přání,

že – zavolám-li – přiletíš

k hostině milování,

že šťastna klesneš v lokty mé,

že na nebesa vzletíme

a o dnešku, v němž nejsme spolu,

nebudem vědět ani.