O tom našem dědečkovi. (1.)

Má milá, když ten dědeček

můj na Tebe se podívá,

tu prý se divně zachvěje

a skrytě slzu prolívá.

A když tak jdeme pospolu,

a vedeme se za ruce,

tu prý mu bývá teskno tak –

a zamyslí se hluboce.

Byl také mladý jako my,

a mladou vzal si za ženu,

a měl ji rád i šedivou,

však pochoval už stařenu.