O tom našem dědečkovi. (3.)

Ta stařena už zemřela,

a dědeček je v světě sám,

a nerozumí nikdo už

těm bílým jeho šedinám!

A těžko je mu vyhojit

tu zastaralou chorobu,

on nepřeje si ničeho,

než za babičkou do hrobu.

A když se nejvíc rozlítí,

že tak je sám a jako stín,

tu zajde sobě na hřbitov –

a navštíví hrob babiččin.

A květnatý ten hrobeček

tu zdá se být mu zahradou,

a on si při tom vzpomíná,

jak chodil někdy za mladou. –