O tom našem dědečkovi. (4.)

Ach nikdy tolik neplakal,

když panenku svou miloval,

jak od těch dob, co nebohý

tu stařenu svou pochoval.

A tolik za ní nechodil

tam ku bílému domečku,

co teď už kroků nadělal

sem ku černému domečku.

A nebyl nikdy takhle sám,

když dívka naň se hněvala,

jak teď, kdy v pozdní starobě

mu stařenu smrt odňala!