O tom našem dědečkovi. (I.)

Už netěší ho, dědečka,

nic, pranic tu, co krásné je,

jen když nás vidí spolu dva,

tu se tak trochu usměje.

Tu zdá prý se mu v starobě,

že poznovu žít začíná,

když na tu svoji stařenu,

jak mladá byla, vzpomíná.