O tom našem dědečkovi. (II.)

My o lásce mu povídali

a on nám usnul, chudina,

o tiše, ať ho nezbudíme,

tať nejsladší mu hodina.

A kdyby ze sna probuzený

nás viděl starý dědeček,

jak my se tady rádi máme

a nešetříme hubiček,

snad by si vzpomněl na ty časy,

kdy mlád byl sám a objímal,

a snad by mu to líto bylo,

a on by – chudák – zaplakal!