O vánocích.

Dostali v lese špičku od výkazu;

matka je v práci; hoch strom táhne z lesa,

boří se v sněhu, vrávorá a klesá

a chvěje se jak lístek zimostrázu.

Konečně klesnul cestou podle srázu.

Je štědrý den, a celý svět dnes plesá –

jen tam ten výkřik nevnik’ nad nebesa,

kde skřehlého jej matka našla v mrazu.

A hřeje ho, – ni vlasem neporuší –

a jí tak mrazno je a pusto v duši,

jak v bílou zem a tmavé nebe zírá.

– „A já si myslila, jak to dnes bude,

zda vzpomene kdos na ty lidi chudé!“ –

– A dítě tmavé oči otevírá.