O VELIKÝCH MUŽÍCH A ZVLÁŠTĚ O JEDNOM

Velicí muži v každém čase

sloužili lidstvu ku okrase.

Gardových zřizování pluků

z neomalených hromotluků

v rozličných cizozemských státech,

kde obliba je v kolohnátech,

ta okolnost mi netane

nikterak na mysli. Ba ne!

Přikládám slovu smysl jiný,

na muže velké svými díly

myslím jen, kteří svými činy

slavnými lidstvo zvelebili.

Těch mužů velkých není spousta

dnes, kdy si každý hledí sousta

hlavně. Však vždycky ku štěstí

lze jednotlivé uvésti.

Ví každý, jako já to vím,

že slavným mužem takovým

byl Alexandr Veliký,

jenž žezlo světa třímal v ruce,

a Caesar, římský vojevůdce,

a Napoleon z Korsiky,

a doktor Soukup – dosud žije –

jakož nás učí historie.

Kdo nezná, drazí přátelé,

slavného osnovatele

bezpočetných již revolucí,

kterým se smějí všichni kluci?

Kdo neznal by z vás jenerála,

jenž na komoni rudém cválá

dělnickým bataljónům v čele

na buržoasní nepřátele?

Kdo nezná muže, mezi zuby

jenž bez vší jiné pomůcky

papeže a i krále hubí

a rozemílá na cucky?

Kdo nezná ničitele daní

všech na volebním provolání?

Podařilo se Františkovi

Soukupovi též v mudrosloví

dobýti rodnou pro zemi

svou místa mezi národy

čestného theoriemi

o plném stolu přírody.

Je spletitá ta theorie

a těžko vysvětliti ji je.

Však Bůh mi vnukl dobrou radu,

bych ukázal to na příkladu.

Jsou u nás karikaturisti,

již chtějí píti a i jísti.

Příroda v Čechách pro ně dosti

má politických osobností.

Ve Vídni radš’ do většiny

na stromech kolem desítky

rostou a jiné chutné žvance,

jež příroda má pro poslance.

Caesar byl v Římě zabit Brutem,

Bonapart podleh’ v boji krutém;

František Soukup žije posud,

ač dvakrát zašlápl ho osud:

v Plzni a v Holešovicích,

to při volebních štvanicích.

Teď trpce stýská (což je jisto)

si na volební podvody,

neb jiní zasedli mu místo

za plným stolem přírody.