O ZAKLETÉ MYŠLENCE.

A bylo bezvětří... My ani nepluli,

hořely obzory a lesy kolem moře,

a plachty svěšeny se vanem nevzduly,

pod tichem nesmírným vše snilo na prostoře...

Kouzelných ptáků zpěv a štěbot z hájů zněl

a víly koupaly se vynořené v půli,

to kraj byl z pohádky, jenž tolik zlata schvěl

do vížek, hradních zdí a chrámů do kopulí...

Mou duší provál jih, pohádka byla v ní,

a vděční časové, tak slunní, pradávní,

a stromy jablky zlatými přetížené,

pták zpíval duhový, stín pod ním míjivý,

princezna čekala již, oči uslzené...

a rychle unést ji, čas byl tak příznivý...