O ŽIVÉ VODĚ.

Jak mám tě, duše, rád,

snad netušíme sami,

však ví to vodopád

a vědí alpské klammy.

Jak voda, chová svět

rozkaz i rozkoš plakat,

jak vlna dovádět,

bouřiti tempem staccat,

plát duhou opálu,

zeleným jasem svítit,

bít čelem o skálu

a se skály se řítit,

nastokrát v před se drát

těsnými roklinami.

– Jak tě mám, duše, rád,

snad netušíme sami.