O zpadání řeky Nýlu

Když ten svůj tok velmi prudký

Pouštíš mezy břehy uzký,

Odtud z vysokého skalí

Spád se prudce dolů valí.

Tuť žádné skalní propasti

Nemohou ti postačiti,

Pročež frníš a se zpouzýš,

Až pěnami k nebi házýš,

Pro tvé tak hrozné ječení

Cýtit jest všeho třesení.

Velké hory hřmějí sylně,

Vlnobytí hustě plyne,

O skalí se obrážeje,

Řeku pěnou oběluje.