O ztraceném vlasti jaru

O ztraceném vlasti jaru

hovoří mi dalný les,

o lvu, který slávy vzletem

dalekým se nesl světem

a vševládné žezlo nes. –

Dosti už té minulosti,

nevzpomůže! věštcem buď,

nesyť vždy jen předků slávou,

ukaž na tu smečku dravou

neduhů, v čin srdce buď.

Chvála, ta jen pro uspání –

co uvádí k hanbě, zhaň!

přiuč chrániť rodné prahy

a na krvelačné vrahy

meče bráti v tuhou dlaň!