OB

Pozdravujeme podzim, úrodu těžkou a zlatou,

Básníka, Mudrce, Hospodáře!

Pozdravujeme sklizeň přebohatou,

jako med hustou, čisté a vítězné záře!

Teskný je člověka osud, však velký je s Anděly zápas

o cestu tajemnou, jež vede až v ohniska boží,

největší chvíle pak, kdy Věčnost se k duši až sklání

a echa svá v její záhadná ložiska střásá...

nad sudbu vratkou těla, jez dovede zradit,

slavnější sudbou zní úděl silného ducha,

jenž vidí pralesem hmoty a světa svárlivého

skutečný kosmos, pradávnou duše vlast...

nad jiskřivé dary, jež minuty opojují,

ale jichž ztráta dovede stonat v nás leta,

chvíle je ticha, kdy večerní zvon tam v hluši

v městečku moravském a v centru starého světa

zvěstuje duši jedinou pravdu bytí.

Ale nikdy dosud

mateřská mluva nedala většího žáru,

kouzelnější se nerozeplála silou,

než v tomto chorálu, velkém a slavném jak bouře!

Ó díky, mysliteli, že zvolil’s nejsladší hudbu

pro slovo a pravdu a zákon, jímž chtěla Věčnost

shovívavá a milostiplná ke světu nevděčnému

promluvit ústy prorokovými!

Pozdravujeme podzim, planoucí úrodu sžatou,

Básníka pozdravujeme a marně slova díků

hledáme nicotná za lásku přebohatou...