Obávání.

Rci, co by nám mohlo, co nás vzíti?

Násilí? Co na zemi tak mocné,

Jak je srdce, jak je rámě lásky,

Láska-li zajala celé srdce,

A svou silou zocelila rámě?

Uval balvány na její cestu,

Balvány jí budou stupně k blahu;

Rozluč ji, a rozestírajíc se

Od točny, jak vzduch dosáhne k točně;

Ořezej strom její ostrým nožem,

A strom bude hojněj ratolestět.

Rci, co by nám mohlo, co nás vzíti?

Úkladnosť? Ó strachu nejtěžšího!

Ano, této láska neodolá!

Neboť tak upřímně hledí láska,

Jak hledívá milé oko děcké,

Každému i dává políbení,

V jedné bytosti milujíc všechny.

Tedy úkladnosť nás může zkazit?

Ano, ta! Ó strachu nejtěžšího!

Zachraniž před takým protivníkem

Láska Všemohoucího tu naši!