Občerstvení.

Rcete, lidé, kdeže stanu

u věnci těch skal,

palčivou než žízní vzplanu

vísky opodál?

Ej, tam krčma v lesa šeře,

maličká jak klec,

ale kdo se mimo béře,

zastaví se přec.

Lepší krčmy není v kraji

nad „Zelený džbán“;

med, který tam nalévají,

je všech medů pán!

Nuže, vítej, chvojný víšku,

sláb a chor jsem již;

dudy s plece, groše z míšku,

počkej, mede, zvíš!

Rád si věru dudák hoví,

kde je taký lík...

Sem! Dejte mi dvoupintový

český korbelík;

rychle, sice žízní klesnu,

běda, ztrácím dech,

a zde vedle jako ve snu

kvílí i můj měch.

Dopito je! Ach, jak hřeje

čarovný ten zdroj;

v srdci mi zas křídly věje

zlatých ptáků roj;

zpívá, lítá, jen se kmitá –

jaký jarní spěch!

stolístkami náhle zkvítá

ňader hojný vzdech.

Písně jsou to; kéž jen jedna

lidu vzpruhou jest

a přijde-li chvíle bědná,

zbraň mu tiskne v pěst;

kéž mu nedá zapomněti

na křivd různou strast:

kéž dá vlasti šťastné děti

dětem šťastnou vlast!