Oběd „U slunce“.

„Oslavený ty pěvče náš,

prosím tě, kde pak obědváš?

Máš ambrosiu v talíři?

Snad nektar v číš ti zavíří?

Máš charitky tam k obsluze,

krásné jak večer po duze?

Či snad tam jídáš pepř a křen,

žes k epigrammům naladěn?!“

Poeta dí: Jím „U slunce“.

Kamarád šel k své „korunce“,

kdežto si dobře chutnať dal;

básník však dál se ubíral,

sáhaje v kapsu na housku,

ujídal kousek po kousku.