OBEJMI ZRAKEM KRAJ...

Obejmi zrakem kraj ten dálný, širý,

zem sluncem zalitá se usmívá a svítí,

a vtiskni do duše jak obraz milý,

kdo ví, ty, zítra budeš-li jej zříti?

A zpěvu ptačímu naslouchej z rána,

jenž zdraví modlitbou den nový, mladé žití,

naději do srdcí a radost lije,

kdo ví, zda zítra uslyšíš jej zníti?

A srdce tvoje vstříc ať bije tvému druhu,

to v družné lásce, v boje běsném hluku,

svět smutným, když se zdá a smrt obchází kolem,

kdo ví, zda zítra stiskneš jeho ruku?