Oběšenec

„Oj! to divně nade krovem hučí!

bouř se vzpírá v šedých skalinách?

pláč to snad? či vichr bolně skučí?

co to hýká v pustých roklinách?

Modlete se děti – poklekněte!

Jistě že se někdo oběsil.

Meluzina úpí, naslechněte –

tak by divý vichor neběsil.“

Dvé robátek útlé ruce zdvíhá,

plachá ústa píseň zachvějí.

Hu ta rána! – blesk se v blesku míhá –

dvéře lítnou z vetchých veřejí –

A na prahu chlapec uděšený,

oči v sloup a ret má zsinalý;

„„Otec – na jabloni – oběšený!““

Klesá – děs mu mysl pokalí.

Dále svítí blesky v hromův víru,

sotva že se křížem požehnáš;

neviňátka pějí v blahém míru

za hříšného otce „Otče náš!“