OBĚŤ NADŠENÍ.

Což pták ten bouřlivák tvou duši neděsil,

když koráb obletoval?

tys sýčka neslyšel, kdy v křiku výstražném

povětřím zavesloval?

Tys nedbal, nebál se! a hrdě vzdoruje

sám všednosti tu nízké

šel jsi se podívat, jak héros nadšený,

do oka smrti blízké.

A tam tě zasáhla jak pomsta bohů zlých

a přeťala tvé žití

tak krásné, nádherné, jež v lidstva dějinách

jak hvězdný rubín svítí.

A v zemi daleké ti lůžko ustlali

– ty hlavo plná květů!

kde nemáš soudruha, jenž v svatém pohnutí,

žes náš byl, děl by světu. –

Tak jeden za druhým v té dáli mizíme,

z níž není navrácení,

část velká mořem běd, jen někdo v slávy bran

duhovém vyzlacení.

Tys jednou z velkých hvězd, jež neshasíná mdle,

jež v skonu obzor zjasní;

tvá smrt je obětí před svatou ideou,

a život tvůj byl básní.