Oběť poděkovací

Těch ohňů podzimních a jejich namodralých kouřů,

jež rozptylují se tak příliš pomalu!

Jsou jako modlitby či oběť poděkovací

za všechny rozkoše letního zápalu.

Za mladá těla žen a jejich supějící vášeň,

za slunce skvělý dar od června do září,

za lesů vonný stín a louky rozezpívané,

za květy, ptáky, vody, hudbu komáří...

A mráčky kouře děkují... A nevědouce komu

do lesů tiše plynou, kde již usíná

pod rzí a krví stromů skála znova tvrdnoucí,

jež slední vzdech svých ňader pevně upíná...

Poutníče, zvěstuj v nížinách a v sazovitých městech,

my že tu šťastni byli s lesy po horách,

že také děkujeme slunci... zemi chladnoucí...

na život pohanský, sen v barvách, lesklý prach...