Oběť tříkrálová.

Od východu v nedočkavém chvatu

králové se berou k Betlému,

a kde hvězda ozařuje chatu,

pokloní se dítku, Bohu svému.

Vzácné dary k nuzným jeslím kladou,

ku kadidlu pojí myrrhu, zlato;

duše jich se plní božskou vnadou,

srdce láskou k Spasiteli jato. –

K jeslím Tvým též, dítko, poklekáme,

s duší zbožnou blížíme se Tobě;

jakých my však vzácných darů dáme

v nestateči své a ve chudobě?

Kadidlo Ti dáme proseb vroucích,

jichžto vůně k nebesům se vine;

ó kéž vždy, i ze rtů kdysi mroucích

chvála Tvoje hojným tokem plyne!

Zlato dáme, lesklé drahokamy,

ctností svatých přineseme skvosty;

ctnosti září nadzemskými plamy,

jimi k Bohu zbudujeme mosty.

Myrrhu dáme! Přijmi naše kříže,

jež nám ssílá mocná Tvoje ruka!

Bolesť srdce k Tobě, dítko, víže,

Tebou v radosť promění se muka!