OBĚTOVANÁ

Tak’s ke mně přišla: panenská žena,

toužící dítě s hořkým úsměvem,

bohatá dvakrát, protože vyloupena,

a umučená svým nejkrásnějším snem.

Kdo ti jen řekl, když skryta jsi žila,

kříž abys vzala a do temnot šla?

Kdo řídil tvé kroky, žes nezbloudila?

Je tolik lupičů a tolik zla.

Je tolik zemí a tolik měst,

slunce tě oslepí, hvězdy lhou,

a ďábel vždy číhá u strmých cest

na poutnici smutnou a zbloudilou.

Přišla jsi, posel věrný a tichý,

sedmero mečů tvůj probodlo smích.

Jak beránek boží, jenž snímá hříchy,

dala ses do rukou mých.

Nyní tě nesu, bolestná tího,

srdce, jež dalo a nečeká.

Osud je hladový; usmíří ho

obětování člověka?