Obilí voní...

Obilí voní... Žita zrají

a pšenice již vymetaly...

Je sladko v pěšinek snít taji!

Klid srdce má, jež boly rvaly.

A v polích mizíš, jako s výší

se skřivan ztrácí mezi žity,

volností čistou prsa dýší,

polního dojme soulad kvítí...

Jak modré oči chrpy svítí

tu mezi pšenicemi, žity,

růžový koukol mile vznítí

tvůj zrak, i vlčích máků kmity.

A jsi tak šťasten v duše hloubi,

že, kdyby přišla smrt teď sama,

snad necítil bys ani zhouby,

jež skončila by žití drama...