Objetí noci.

Noci tichá! V svém objetí

dechem svým

mě uspi, abych zapoměl již trudu –

nechť tiše spím,

jak Smrt až hrobu mě zasvětí,

klidně spát budu!

Noci svatá! svým něžným rtem,

dechem svým

skloň nad mou skráň se v dlouhém políbení!

Nechť zbožně spím,

jak v rakvi až na věky zmlklý, něm

dlít budu v snění!

Noci mírná! svůj chvějný dech,

sladký dech

v mé duše krutý vkouzli spor a boje! –

Nechť tonu v snech

jak tehdy, až za Stygu vstoupím břeh,

do bran Pokoje!