OBLÁČKY.

Obláčky, obláčky,

růžové, bělavé, zářící sluje!

Kam s vámi na táčky

omladlá, zjásaná duše má pluje?

Vzpomínám na mládí,

kdy jste mi bývaly hrady i draky;

obraznost zavádí –

já ve vás vídala princezny taky!

Bývalo, bývalo –

kdysi jsme sedali s ručkama v klíně,

mládí nám zpívalo,

a vy jste oblohou pluly tak líně!

Hrady a princezny!

Kam jsme to od těch dob, duše má, došli?

Mládí sen vítězný

na toulku výzkumnou oblohou pošli.

Zázraky uvidí –

lev tlapy natáhl k divému skoku,

zvolna se uklidí –

a už zas palma mu vyrostla z boku!

Obláčky, obláčky, –

dosud mi v duši hrá nezmarné mládí.

K zázrakům na táčky

ve shlucích růžových, beztvárných svádí!