OBLAČNÝ VEČER

Když večer ztiší se a větry uleví

a slunce parkem studené tká úsměvy,

tu do městečka ticho ostýchavě sedne

a beseduje na prazích, kde mrtvo bylo ve dne.

Zde u zámku se nehne nic. Lihovar nekouří,

ni pila netřeští, ni motor nebouří,

ni trubka auta nevřískne, jen z chlévů pěnící

plecháče s mlékem nesou pod zem v lednici.

Je tma a vítr proudivý a šumící

oblačnem nedá proniknouti měsíci

a nebe těžce visí, z cárů oblaků

ni kapky nepadá. Mrak studí po mraku.

Jde drůbež spát a náhle mizí s trávníku,

jenž sametově prostírá se k rybníku,

vrcholy stromů vítr lká a bouřně šumí.

I krocan s krůtami jde spat, kde vítr tlumí

v závětří pláč. Tu vzletem těžkým spíš

si v kruhu na lípu, tu níže a tu výš

zasednou, nejníž krocan, a tak bez hnutí

vysoké lípy přikrývá je klenutí.

A načechraná klubka, podobna jsou ovoci,

spí, visí k ránu až i mrazných za nocí,

než krocan družky své i hejno dětí, krůt,

zas vyzve k slétnutí, když východ zoří zrud'.