Oblak.

Obláčku můj, co tak spěcháš,

Zděšen vlastní temností?

Unášíš snad z mého srdce

Poslední sen milosti?

Ne – v mé duši ještě žije

Ta, co lásku kalila,

Jenž mých luzných snů tak zradně

Dlouhým smutkem halila.

Obláčku můj, pusť se rychle,

Kde mě milky blahý stan,

Rci jí, nejdražší že sen můj

Mi byl v květu rozerván.

Spusť se dolů jako chmúra,

Trapný žal můj nesoucí,

Rozpomeň ji na tu zradu

Lásky mé tak horoucí.

Spusť se dolů jako liják,

Vykonávej službu svou,

Vyplaš z ní tu lásku lživou,

Jenž otrula duši mou.

Bij tam v okna, upomínej

Zklamaný co věřící,

Že jí vydal všechen poklad

Muž ten, věčně bloudící.