Oblak.

Plyne oblak, plyne

po nebes hladině.

Co as v sobě kryje –

kdož to tuší, čije?

Snad v něm anjel letí

se zlatou perutí;

nese lidstvu spásu,

blaho, mír a krásu?

Či to války běsi

znovu lidstvo děsí,

vlekou mor a hlady

s sebou světem všady?

Nese jemnou vláhu

sprahlým květům k blahu –

či snad sadům v bědu

zhoubné spousty ledu?

Prodere se z něho

slunka svit zlatého –

aneb rudé blesky

na klikaté stezky?

Vyjasní nám v záři

bledé Luny tváři –

či ji zastře stínem

děsným nad zločinem?

Miláčku snad v dálný

kraj vzdech nese žalný –

aneb synu sladký

pozdrav drahé matky?

Co as trousí v letu?

Vůni vzácných květů –

či snad teplou krví

synů zemi mrví?

Co as viděl horem?

bratry mroucí sporem,

či spíš blahou shodu

mohútného rodu?

Co as slyšel v spěchu?

Nářek bolných vzdechů –

či spod blaha věnců

jásot uvolněnců?...

Plyne oblak, plyne

po nebes hladině.

Co as v sobě kryje –

kdož to tuší, čije?