OBLAKA BÍLÁ...

V severní louži k holému břehu

dvě loďky přivázány jsou.

Oblaka bílá s něhou na svém sněhu

jsou jedinou jim útěchou.

Oblaka bílá přiběhnou jak děti,

poselstvím srdce zahřejí;

oblaka bílá do dálky letí

poskytujíce naději.

Oblaka bílá, lůžkové vozy,

s tvou touhou ujíždějí v dál...

Dvě loďky se houpají... Vědí bozi,

co osud kde jim uchystal.