OBLAKA. (I.)

Vysoko modrou oblohou

jak bílí tažní ptáci

oblaka plují, v dálky jdou,

v dálky se neznámé ztrácí.

Vysoko modrou oblohou,

chtěl bych jak oblaka plouti!

Och, vysoko modrou oblohou

jen na chvíli, na chvíli plouti!

Vysoko modrou oblohou,

daleko od zemské hrudy,

kam lidské hlasy nemohou

a nemohou bolesti, trudy.

Vysoko modrou oblohou,

kde nikdo nebrání letu,

kde není sen jen mátohou,

a není konce světů.

Vysoko modrou oblohou

och, jaká to rozkoš as plouti!

A zapomnět na zem ubohou

a zapomnět pozemské pouti!