OBLAKA. (III.)

Za meze prostoru, za meze času

vždy výše a výš

já k slunci chci blíž,

do kraje světla a jasu.

K slunci chci! K světlu! A ze květů vůni

chci dýchat a pít

a toužit a snít

a koupat se ve světla tůni!

K slunci chci! K světlu! Och, všecku tu krásu

a všechen ten jas

já v jediný ráz

do svých snů, do svých snů střasu!