OBLAKA. (IX. Finale.)

Utichly tÓny vášnivé,

domů se vrátily touhy,

po noci divé, bouřlivé

stagnace přišel den dlouhý.

Ze zahrad vůně odvály,

k jihu kams odlétli ptáci,

vítr jen bije o skály,

bezlisté stromy tam kácí.

Ten zimní vítr neblahý!

V srdci to chladne a chladne...

Bez tepla květ a bez vláhy

brzy, och brzy tak zvadne! – –

A dál zas modrou oblohou

jak bílí, tažní ptáci

oblaka plují, v dálky jdou,

v dálky se neznámé ztrácí – – –