Oblaka letí.

Ve výši modravé za dálné hory,

jak nebem andělů bělostné sbory,

vážná líc proroků, hlavinky dětí –

Oblaka letí!

Dívenka, růže květ, oči v ně hrouží,

proč si tak povzdechla, ach co ji souží?

Ptáčetem v dálavu chtěla by spěti –

Oblaka letí!

Oblakům pozdrav svůj matičce dálné,

svěřuje synáček v cizině žalné,

kdy mu jak od kmene uťaté sněti –

Oblaka letí!

Hospodář tázavě k oblakům vzhlíží,

zda-li se bouře, či vlažička blíží –

Bůh lepší hospodář, proč se má chvěti?

Oblaka letí!

Tak nech vždy pohled k vám, poslové Boží,

důvěru, naději v nebesa množí,

jím srdce útěchy svátek ať světí –

Oblaka letí!