OBLAKA. (VIII.)

Ptal jsem se větru – z daleka vál! –

po nebi, zemi jsem odpověď ždál:

Jaká má sudba, odkud můj žal?

Zahučel vítr z dalekých cest:

Tajemství tvé jsem vyčetl z hvězd,

vím, co tvá sudba, odkud tvůj žal.

Ze země toužit v neznámý svět,

z něho zas na zem utíkat zpět:

to tvoje sudba, to tvůj je žal.

Věčně jen toužit, věčně jen snít,

neskojen nikdy tesknotou mřít:

to tvoje kletba, to tvůj je žal...!