Oblaka.

Jak nemilovat oblaka,

jež mění se a pomíjí,

tu jako prales lilijí,

tu tatarská jak čabraka.

Tu promění se na draka

a křídlem hvězdy zakryjí;

jak nemilovat oblaka,

jež mění se a pomíjí.

Vím, duši mou to přiláká,

jak pohár žití dopiji,

v jich blesků zářnou glorii

rychlejším letem nad ptáka!

Jak nemilovat oblaka,

jež mění se a pomíjí.