Oblaka.

Oblaka, smutná oblaka,

táhnete tupě, lenivě!

Jak mdlá již noha žebráka,

když dlouho kráčel po nivě!

Zřely jste obrovské prostory,

svěží a růžové obzory,

a květy, ještě plné sil!

Zřely jste vášní plameny...

Teď zhnuseny a znaveny

táhnete v nekonečný cíl...

Nic už vás nyní neláká...

Táhnete tupě, lenivě!

Jak mdlá je noha žebráka,

když kráčel dlouho po nivě!