OBLAKA.

Hle, táhnou oblaka bílá

ve výši nad zemí,

ne, plachty to tajemných lodí

jsou s mrtvých dušemi.

Zkad jedou a kam spějí

a kde se zastaví,

a neslyšné zda k nám nesou

se jejich pozdravy?

Tak tiše plynou, tak tiše,

v sluch život hlučí mi,

že skorem až lítostivě

se dívám za nimi...